Příroda, les zase trochu jinak? (článek z Regenerace 09/2022)
Článek ve zkrácené podobě vyšel v září 2022 v časopisu Regenerace
Martina Holcová (Lesní mysl)
Za posledních několik let se v zahraničí i u nás objevily různé způsoby, formy, koncepty, které nabízejí možnost prožít les trochu jiným způsobem, než byl člověk zvyklý. Každý je v něčem jiný, ojedinělý, zároveň se společným jmenovatelem, kterým je les, příroda. Loni v létě mi vyšla v nakladatelství Eminent kniha Lesní mysl, které se na trhu daří a já tak vidím, že lidé, kteří nezůstali jen u čtení, ale krátká jednoduchá cvičení Lesní mysli zkoušejí, vnímají a prožívají les, přírodu, nově a jinak. A sebe nakonec taky, neboť my jsme taky příroda. A protože směrů, které s přírodou pracují, přibývá a jejich názvy zní podobně (i přes to, že se liší ve svém pojetí), napadlo mě přizvat kolegy a kolegyně ke společnému článku. Naším cílem je pomoci čtenářům v orientaci s tím, co který směr nabízí a jak vlastně vznikl. Mohli bychom vést dlouhé debaty o tom, co stojí nad všemi těmito směry za zastřešující pojem. Je to lesní terapie? Nebo pojem z angličtiny – “green care”? Vydalo by to na další samostatný článek. Podstatnější ale je, co vlastně tyto koncepty přinášejí a že ve finále, každý po svém, přináší do světa něco dobrého.
Lesní terapie versus terapie v přírodě a jak se v tom vyznat
Aleš Miklík (Lesní terapie)
Poslední roky přinesly nejen v ČR opětovný zájem o různé formy přírodního seberozvoje a také terapeutické práce s přírodou. Hodně tomu jistě pomohlo dlouhé období karantén a omezených možností pro setkávání v budovách během covidových restrikcí, ale růst tohoto trendu byl patrný ještě předtím. Souběžně s tím narostlo i množství vědeckých poznatků o pozitivním vlivu přírody na téměř všechny aspekty lidského zdraví – od fyzického po mentální, a to ani nezmiňujeme duchovní rozvoj.
Dnes se tak můžeme setkat s nabídkou různých lesních terapií, questů, poutí, psychoterapií, workshopů Lesní mysli a mnoha dalšího. Pojďme se v tom tedy trochu zorientovat, abychom získali představu, jak nám mohou jednotlivé metody pomoci s našimi různými potřebami a situacemi.
Zastřešující pojem
Lesní terapie je dnes i v mezinárodním prostředí poměrně široký pojem, zastřešující několik způsobů, jak využít léčebných a podpůrných efektů přírody pro tzv. “wellbeing”, česky bychom asi řekli pro celkový zdravý stav člověka.
Shinrin-yoku
Poměrně výrazným zástupcem lesní terapie je japonský styl Shinrin-yoku (česky “lesní koupel”, ovšem nikoliv vodní – jde o ponoření se do atmosféry léčivých částic lesa). Ten má své základy v 80. letech minulého století, kdy v Japonsku hledali jak recept na růst civlizačních chorob u obyvatelstva, tak argument pro ochranu lesů. Ten se jim povedlo najít právě díky vědeckým dokladům o významu lesů pro zdraví lidí. Přestože se nám může zdát trochu zbytečné vědecky zkoumat něco, co většinou vnímáme intuitivně – že příroda nás lečí, resp. tím, že jsme stále její součástí, se potřebujeme navzájem – tak právě vědecké informace jsou důležité, má-li se některá metoda stát součástí zdravotního systému.
Shinrin-yoku označuje poměrně volné spektrum aktivit, kterými můžeme trávit čas v přírodě. Obvykle jsou založeny na smyslovém spojení s lesem, ale ve své typické, masové podobě má Shinrin-yoku v podstatě nepředepsané, volné pojetí “trávení času v přírodě”, které může zahrnovat i klidně půlhodinového “šlofíka” pod stromem, protože i tak např. získáváme podporu svého imunitního a nervového systému. Následně profesor Iwao Uehara vyvinul pokročilejší metodu lesní terapie pod názvem Shinrin-ryōhō, která je již součástí terapeutických a medicínských procedur v některých nemocnicích. Její důležitou složkou je reciprocita a rozvíjení vztahu s lesem, protože pacienti během ní pečují o konkrétní kousek lesa (využívá se tak podobný efekt jako např. u terapeutických zahrad, kdy péčí o jinou živou bytost vyživujeme sami sebe).
Podobnými principy se řídí také lesní terapie v dalších asijských zemích, kde bývá součástí veřejného zdravotního systému, např. v Jižní Koreji. Čína má své kořeny přírodní léčby v tradiční čínské medicíně (kde je stále přítomná např. ve stromovém čchi-kungu). V západním světě se můžeme setkat s různými modifikacemi Shinrin-yoku, upravenými pro naši odlišnou psychologii a kulturu.
Lesní terapie podle ANFT
Jedním z prvních, kdo tuto tradici přenesl a upravil, byl Američan Amos Clifford, zakladatel asociace Association of Nature and Forest Therapy (ANFT), která školí průvodce lesní terapie po celém světě. Lesní terapie podle metodiky ANFT se zásadně liší od ostatních směrů opět svým důrazem na rozvoj vztahu, reciprocity s přírodou tak, abychom překročili náš obvyklý kulturní rámec, který přírodu chápe spíše utilitárně jako zdroj pro vytěžení (surovin, zážitků, zdraví), oddělený od nás samotných. Lesní terapie by nás měla naopak vést k uvědomění a prožití odvěké a neporušené jednoty, kde příroda a lidé jsou jedno a totéž.
Podstatou této formy lesní terapie je přenesení pozornosti z často přetížené hlavy do těla skrze smysly, které jsou naší kotvou v přítomnosti – vše, co vnímáme skrze smysly, je zkrátka vždy “tady a teď”. Tím můžeme uvolnit svoji zaměstnanou mysl a uvědomit si svoji sounáležitost s celou sítí života kolem nás. Na rozdíl od původní Shinrin-yoku je zde tedy už ucelená podoba a posloupnost aktivit, které nás vedou skrz prožívanou přítomnost do liminality, kterou jungovská psychologie chápe jako prostor a čas “mezi” (např. mezi významnými okamžiky v životě, ale i jako zvláštní mezičas v běžném životě, kdy dokážeme vnímat rozšířeným způsobem).
Reciprocita: člověk – příroda?
Reciprocita je u lesní terapie podle ANFT důležitou součástí celého vztahu – a právě vztahovost je to, na co se zde klade důraz. V definici lesní terapie se přímo říká, že jde o „vztahovou praxi, jejímž cílem je obnovení vztahu mezi člověkem a přírodním místem“ (natural place). Well-being, zdravotní a další benefity pro člověka tu nejsou cíl, ale vedlejší efekt této znovu nastolené rovnováhy, kde člověk a příroda spolupracují v zájmu celku. Reciprocita pak může mít víc forem a úrovní a vlastně se pak přenáší ze samotné lesní terapie do dalších aspektů života lidí, kteří lesní terapií projdou (existují výzkumy a doporučení, že takto pojaté obnovení vztahu s místem je jedním z nejlepších způsobů, jak se vyrovnávat s environmentálním žalem). Může jít o fyzickou péči o místo (les, zahradu, park) nebo jinou formu vyjádření vděku, podpory a sounáležitosti, např. zpívání stromům nebo vědomá pozornost pro ty přírodní bytosti, kterým to dělá dobře. V celku jde o vícevrstevnatý vztah, který není u lesní terapie „avizován“ dopředu, ale stojí v jejích základech a u účastníků se téměř bez výhrady projevuje vyšším pocitem sounáležitosti s celkem (sítí života) a různě jemnou změnou postojů v dalším životě a jednání. Ostatně hlavním cílem ANFT je vlastně „culture repair“, náprava západní kultury, která přírodu vnímá jako zdroj pro benefity člověka.
Terapie v lese versus lesní terapie
Od lesní terapie se pak zásadně odlišuje terapie v přírodě, s přírodou (nature therapy), do níž spadá i Terapie v lese (název pro organizaci u nás v ČR poskytující terapii v lese). Tento název “terapie v lese” způsobuje svojí podobností nejasnosti a zmatky, přitom jde však o dost jinou disciplínu, protože terapie v lese v českých podmínkách většinou označuje psychoterapii, ve které se vyměnily čtyři zdi terapeutické pracovny za přírodu. To má celou řadu pozitiv – od opětovného vlivu na fyzické zdraví (pacienta i terapeuta) po podpůrnou roli přírody v uvolňování a zvědomování traumat a problémů a v neposlední řadě také v posílené roli bezpečí, které řada lidí v přírodě zažívá.
Velký rozdíl mezi lesní terapií a terapií v lese spočívá hlavně v tom, že terapeutem v případě terapie v lese je vždy speciálně vzdělaný člověk, psychoterapeut. Oproti tomu v lesní terapii je terapeutem sám les (příroda) a lidský průvodce vám k němu otevírá dveře formou různých pozvání ke smyslovým a imaginativním spojením. V lesní terapii se také cíleně (až na výjimky během krátkých sdílení) “neřeší” problémy účastníků, naopak se od nich spíš odvádí vědomá pozornost. Terapie v přírodě, v lese, je tedy spíše další bezesporu užitečný způsob, jak začlenit přírodu do klasických metod psychoterapie. Nejde však o lesní terapii v jejím původním významu.
(Psycho) terapie s přírodou, terapie v přírodě
Tomáš Hawel – KLIDEM
Tomáš Hawel je jedním z terapeutů (KLIDEM), kteří podporují psychické zdraví, odolnost a celistvost lidí prostřednictvím terapie v přírodě. Pomáhá jim během několikahodinových až denních toulkách horami pomocí somatického koučování a procesově orientované psychologie přinášet orientaci a uvědomění na jejich cestě životem. Organizuje metodické semináře pro ty, kteří se chtějí zamýšlet, jak dělat terapii nebo koučování v přírodě. Jaký je jeho pohled?
V psychoterapeutickém procesu je snaha pomoci člověku v náročné životní situaci, při psychickém a nebo i fyzickém utrpení. Existuje množství psychoterapeutických směrů, které jsou pro takovou pomoc využívány. Mezi těmito směry panuje shoda, že to, co v terapii léčí, je vztah. Při terapii v přírodě je práce postavena nejen na vztahu s terapeutem, ale zároveň na rovnocenném vztahu s přírodou coby spoluterapeutem. Příroda tak není pouhou kulisou pro strukturovaný rozhovor. Text označuji “terapie s přírodou”, avšak mnohem výstižnější mi přijde anglické označení “earth-based psychology”, termín zakladatele procesově orientované psychologie A. Mindella.
C. G. Jung napsal „nesnažte se být dokonalí, buďte celiství“. Klíčem k dosažení celistvosti je schopnost si plně uvědomovat naši rozmanitou mysl. Úkolem přírodní terapie je nejen vnímat kým jsme, co nás (v přírodě) přitahuje a tím si uvědomit naše zdroje, o které se můžeme opírat. Ale také pracovat s tím, co nás odpuzuje, irituje a co nám přijde neznámé.
Coby přírodní terapeuti vnímáme náročné a nepříjemné zážitky jako potenciálně smysluplné. Proto se snažíme rozvíjet uvědomění klientů směrem k potlačovaným a rušivým myšlenkám a emocím. Při tomto je kontakt s přírodou coby spoluterapeutem velice nápomocný, jelikož příroda nesoudí, ani nehodnotí a tím pomáhá v objevování toho neznámého a divokého v nás. Toto krásně vystihuje citát Josepha Campbella „Jeskyně, do které se bojíš vstoupit, ukrývá poklad, který hledáš.“.
Lidé, kteří rozvíjejí v ČR psychosomaticky a transpersonálně zaměřenou terapii s přírodou jsou sdruženi například pod neformálním společenstvím TERRApeuti, pod kterým organizují poutě, sdílení a vzdělávání v tématech propojující hlubinnou ekologii a psychologii.
Adam Táborský – Terapie mezi stromy
Adam Táborský pracuje v organizaci Terapie mezi stromy – přináší lidem téma přírody a duševního zdraví na terapiích, workshopech, konferencích, poutích, nové aplikaci pro obyvatele Prahy, která jim pomůže vybalancovat přírodou a cvičeními stres a ruch velkoměsta. Jak on vnímá terapii v přírodě?
“Měníme stěny za stromy. Přinášíme psychoterapii do přírody. Usilujeme o standardizaci a kvalitu odborné práce v přírodě. Klademe si otázky, zda existuje jedna psychoterapie v přírodě nebo má každý psychoterapeutický směr svou psychoterapii v přírodě? Při práci s klienty v přírodě se dotýkáme vzájemnosti. Každou jednu cestu, každou jednu terapii spolu-utváříme. Tímto způsobem mizí direktivnost a klient se dotýká svých schopností, osahává si své zdroje, které si následně může přenést z přírody do každodenního života.
Terapie mezi stromy vznikla z potřeby hýbat se, z touhy prospět klientům i odborníkům, kteří jsou usazeni v křesílkách terapeutoven. Inspirujeme se z posledních výzkumů. Psychoterapie v přírodě je prostředí, kde se potkává několik odvětví psychologie (psychologie pohybu či sportovní psychologie, environmentální psychologie a ekopsychologie, zároveň také rozmanitá psychoterapie). Obecný, cílem je přinést přírodu a péči o sebe lidem, posílit prevenci, dostat přírodu jako prostředí nebo prostředníka do zdravotnictví, a v neposlední řadě podporu ze strany pojišťoven.”
Zahradní terapie
Jana Dvořáčková
Zahradní terapií rozumíme léčbu, terapii a relaxaci prostřednictvím kontaktu s přírodou, reprezentovanou zahradou, kde jako terapeutický prostředek slouží rostliny, zahradnické práce, samotný pobyt v zahradě, ale i aktivity s přírodním materiálem v interiéru. Důležitá je přítomnost vyškoleného odborníka, stejně jako nutnost plánování procesu s orientací na cíl. Cílem je podpořit tělesné, sociální i duševní zdraví, nesmíme také zapomenout na možnost působení zahradní terapie na poli prevence. Věková struktura cílové skupiny se pohybuje na škále dětí až po seniory.
Příroda obecně má velký terapeutický potenciál, zcela intuitivně vyhledáváme pobyt v přírodě, lese, krajině, zahradě, kde relaxujeme, nacházíme klid, energii, regulujeme své síly. Princip zahradní terapie je tak zcela přirozený – člověk si v dnešní době stále více uvědomuje pozitivní vliv přírody na jeho zdraví a potřeby.
Na rozdíl od mnoha zemí západní Evropy i jiných vyspělých zemí světa není v České republice o zahradní terapii příliš velká informovanost, i když poslední dobou se situace začíná měnit. Léčba prostřednictvím práce v přírodě má přitom svůj původ již v antice. Jako metoda pro aktivizaci zdravotně i sociálně znevýhodněných osob je zahradní terapie vědecky zkoumána od 70. let 20. století. V našich podmínkách je poměrně novou, avšak dynamicky se rozvíjející metodou, která se stává stále více diskutovanou, a to nejen v oblasti péče o lidi se specifickými potřebami.
Zahradní terapie dosud nemá v odborné sféře velké uznání. Tento stav souvisí s nízkým povědomím veřejnosti, ale také institucí poskytujících přímou zdravotní nebo sociální péči o zahradní terapii
a možnostech jejího využití.
Asociace zahradní terapie, z. s., sdružuje zástupce ze všech oblastí – sociálních, zdravotních, pečovatelských služeb, zahradníky, zahradní architekty, vzdělavatele, organizace pro environmentální vzdělávání aj. Vzhledem k tomu, že zahradní terapie je dynamicky se rozvíjejícím oborem, bude snahou Asociace i nadále sledovat aktuální trendy, možnosti a nabídky nových metod v souvislosti s aktuálními tématy, kterými jsou: zvýšená incidence duševních onemocnění, prevence burn-out syndromu u pracovníků pomáhajících profesí, dopady pandemie COVID-19 na fyzické i duševní zdraví, podpora wellbeingu obecně. Dalšími souvisejícími tématy jsou povědomí o klimatické změně a obecně pozitivní vliv terapeutických zahrad na ekologii a udržitelnost (snížení teploty, zlepšení kvality ovzduší a zvýšení biodiverzity).
Terapie divočinou
Lucie Petrová
Terapie divočinou (z anglického wilderness therapy) je přístup, který využívá léčebný potenciál pobytu v přírodě pod vedením terapeuta. Terapeut nemá „bílý plášť“, ale je průvodcem procesu a je vystaven stejné zátěži plynoucí z prostředí jako klient. Právě přírodní prostředí smývá rozdíly, myšleno postavení ve společnosti, ekonomický status, jak mezi účastníky tak i průvodci procesu. Příroda, a to především divoká příroda, v kontextu střední Evropy spíše neosídlené oblasti, zde hraje autoritu, která dává účastníkovi, skupině, ale i průvodcům reálnou zpětnou vazbu na naše chování. Tento terapeutický přístup je výjimečný v tom, že se aktivně pracuje s prostředím, kde se terapeutický proces odehrává. Základním kamenem je putování volnou přírodou a terapeutická skupina. Ve skupině dochází k vzájemné podpoře, účastníci se učí pochopení, stejně jako získávají zkušenost být chápáni.
Terapie divočinou vznikla ve dvacátých letech minulého století v Severní Americe. Původním záměrem bylo vytvoření léčebných programů pro mladé lidi, avšak tento terapeutický směr je v dnešní době využíván různými cílovými skupinami. Ať jsou to lidé „bez diagnózy“, kteří pracují na svém seberozvoji, sebehodnotě. Přístup zůstává hojně aplikován při práci s rizikovou mládeží, při práci s vyloučenými skupinami, jsou organizace pracující s osobami s postižením, které mají terapii divočinou jako hlavní nástroj léčby a rozvoje. Velice často terapie divočinou pomáhá lidem s pocitem méněcennosti a v úzkostných stavech, v depresi. Také je to úžasný nástroj pro práci s rodinami.
Terapie divočinou je určena širokému okruhu klientů. Může se jednat o děti, mladistvé až po klienty středního věku. Vždy je velmi důležité citlivě sestavit skupinu, která se na společnou cestu „divočinou vydává“. Je to klíčové pro dosažení cíle terapeutického procesu. V přístupu terapie divočinou je nosným prvkem expedice, společné táboření, příprava jídla a z terapeutického pohledu ranní a večerní komunita, pracování s metaforou a dalšími terapeutickými technikami.
Naše Asociace pro terapii divočinou a dobrodružstvím v České republice vznikla si klade za cíl realizovat terapii divočinou, šířit povědomí o tomto směru a také sdružovat lidi, kteří chtějí léčebný potenciál přírody využívat. Naše organizace patří k celosvětové komunitě Interantional Adventure Therapy a Adventure Therapy Europe. V těchto organizacích máme i své zástupce.
Co je Lesní mysl – Martina Holcová
Tento finský koncept vznikl v roce 2014, za jeho vznikem stojí veselá finská dáma Sirpa Arvonen, která dala dohromady všechno nejlepší z mnohaleté práce s lidmi nejrůznějšího zaměření a věku a vydala knihu Metsämieli (přeložena volně Lesní mysl). Kniha měla ve Finsku velký úspěch a odstartovala vznik uceleného konceptu, jehož součástí je i vzdělávání průvodců a instruktorů, kteří šíří Lesní mysl dál, od roku 2020 i u nás. Lesní mysl je založená na jednoduchých 3 – 5 minutových cvičeních nefyzického charakteru, která pomáhají ke ztišení, dobití baterek, odpočinku, tréninku dovednosti být v přítomnosti a ve spojení se svým tělem, se svými smysly, zároveň ale také trénuje umění vidět v sobě a okolo to dobré a odvahu klást si otázky a hledat na ně odpovědi, dotknout se tématu hodnot, směřování v životě. Ptát se a pátrat po odpovědích provětrává myšlení a umožňuje nacházet takové odpovědi, které jsou pro život nějak důležité a přinášejí nový rozměr sebe sama. Celkovým posláním je možnost trénovat a ke cvičením se opakovaně vracet tak, aby člověku cvičení pomáhala udržovat v životní rovnováhu a když se z ní vychýlí, ví, jak se dostat zpět. Umožňuje také načerpat do zásoby mnoho malých krásných okamžiků, tak, že v období, kdy se třeba daří méně, člověku připomínají, že to jde také jinak.
Lesní mysl je založená na posledních vědeckých výzkumech v oblasti duševního i fyzického zdraví a působí především jako prevence, s možností sebe péče a sebe rozvoje a funguje velice úspěšně ve Finsku, Belgii a v ČR. U nás se díky síti instruktorů Lesní mysli dostává do různých oblastí (paliativní péče, zahradní terapie, nemocnice, koučování, firmy, aromaterapie, školství, psychoterapie, botanická zahrada, arboretum, poutě, lesní seznamka, programy pro rodiče s dětmi…) A jak je to s Lesní myslí a reciprocitou? Při workshopech se počítá s tím, že každý už nějaký vztah k přírodě, lesu má a cílem Lesní mysli není vztah utvářet. Co se děje ale mimoděk je jeho prohlubování a díky tomu se otvírá i nový rozměr vnímání jak přírody, lesa, tak sebe a větší péče o obojí. Lesní mysl je součástí Mezinárodní sítě International Forest Mind network, která sdružuje průvodce a instruktory z dalších zemí, kteří s tímto konceptem pracují v jiných zemích.
A co radíme k výběru dobrého průvodce, instruktora?
Jak vlastně poznat dobrého průvodce či instruktora v lesní terapii nebo příbuzné disciplíně? Dobrým vodítkem může být tzv. certifikace – doklad, že daný člověk absolvoval výcvik u některé z organizací, sdružující profesionály v oboru. To by mělo být zárukou schopností a znalostí určitého rozsahu a tím i úrovně nabízené služby. Samozřejmě to nevylučuje, že některý průvodce praktikuje vlastní metodu přírodního (sebe)rozvoje nebo terapie, která je na vysoké úrovni, ale na rozdíl od certifikovaného kolegy u něj nemáte možnost toto zjistit, dokud to nezkusíte. Certifikační asociace a organizace také často provozují veřejné databáze svých členů tak, abyste snadno nalezli toho nejbližšího k vám.
A třeba se časem stane, že bude taková cesta do lesa s průvodcem hrazená pojišťovnou, tak jako je to v současné době např. s příspěvkem na pohyb atd.. V mnohých zahraničích státech už tomu tak je. Byli byste pro nebo proti? Možnost hrazené cesty do lesa je velké téma, které nabízí soustu otázek, proto bychom jej rádi otevřeli v samostatném textu v budoucnu.
lesnimysl.cz
lesniterapie.cz
asociace-zahradni-terapie.webnode.cz
klidem.com
terapiemezistromy.cz