Co je lesní terapie

Součástí prakticky každé lidské kultury je silný význam přírody pro existenci člověka. Lidé byli a jsou na přírodě závislí, ale dokázali s ní také koexistovat tak, aby v ní nacházeli „medicínu“ mnoha druhů, od opravdových léků a potravy přes fyzický a psychologický úkryt až po duchovní rozvoj. Takový vztah byl také v pravém slova smyslu reciproční, protože zahrnoval nejen získávání, ale také péči a vděk.

V současném moderním světě je vztah lidí a přírody silně oddělený a objektivizovaný, postavený buď na získávání zdrojů (surovin nebo „jen“ odpočinku či kulis pro sportovní aktivity), čistě znalostní fascinaci nebo ochraně – tento vztah je však téměř vždy v rovině „my a příroda“, tj. člověk už se sám nevnímá jako její plně rovnocenná součást. Je od ní oddělený nejen pomyslně, ale i fyzicky: zatímco v roce 1800 žila ve městech pouhá tři procenta světové populace, do roku 2050 tento počet dosáhne podle OSN až 68 procent. Zároveň však v sobě stále neseme evoluční dědictví silné závislosti na přírodní medicíně všech druhů.

To má své nepřehlédnutelné důsledky.

Podle statistik Světové zdravotnické organizace trpí na 322 milionů lidí depresí, z toho 53 milionů v Evropě (údaje za rok 2017), což je oproti roku 2005 nárůst o téměř 19 %. Podobná čísla platí například pro úzkostné poruchy. Jedním z faktorů, které souvisí s mentálními onemocněními, je přitom právě život v městském prostředí.

Dalším velkým strašákem moderní civilizace je stres, který WHO nedávno vyhlásila novou světovou epidemií. Chronické a civilizační choroby, spojené se stresem, postihují další stovky milionů lidí.

Obecně jde o takový způsob trávení času v lese či přírodě, který má mnoho zdravotních aj. benefitů – odbourávání stresu, posilování imunitního, kardiovaskulárního a hormonálního systému, vede k hlubokému zklidnění, plnému prožití přítomného okamžiku a stavu „mindlessness“ – spokojeného uvolnění naší pozornosti, které je pravým opakem excitované mysli, přehlcené podněty z moderního světa.

To vše je možné díky využití různých lidských smyslů pro přenesení pozornosti „z hlavy do těla“. Pro tento účel využíváme různé aktivity, které vám otevřou toto oboustranně prospěšné propojení s přírodou. Může jít o zrakový, sluchový, hmatový aj. kontakt a někdy i komunikaci s bytostmi a objekty v lese – konkrétních způsobů těchto propojení je potenciálně nekonečně mnoho a vždy jej přizpůsobujeme aktuálnímu místu, situaci a účastníkům terapie.

Abych lépe popsal lesní terapii, mohu také uvést, co jí není. Rozhodně nejde o fyzické cvičení – za cca tři hodiny urazíme jen velmi krátkou vzdálenost, obvykle pár set metrů. Některé “procházky” se mohou odehrát víceméně na jednom místě. Jde tedy o aktivitu vhodnou i pro osoby se sníženou pohyblivostí, seniory apod.

Nejde také o meditaci, i když některé aktivity lesní terapie mají blízko k praxi všímavosti (mindfulness) – přesto jak jsem popsal výše, výsledný efekt je spíše opačný, místo pozorování vlastního nitra se zaměřujeme na ukotvení ve fyzickém světě přírody. Meditační praxe každopádně není pro žádnou podmínkou.

Tip: Přečtěte si např. reportáž, kterou o mojí lesní terapii vydal server Aktuálně – Žena.cz:

Objímání stromů není pro blázny. Jeden den v lese posílí imunitu na celý měsíc

Je důležité zdůraznit, že lesní terapie není ani např. ezoterická záležitost – jde o vědecky podloženou metodu, jejíž výsledky potvrzuje samostatný výzkum. Její základy stojí na japonské metodě tzv. lesní koupele (Šinrin-joku), které jsou výsledkem vědeckých projektů japonské vlády z 80. let minulého století. Přesun tehdejší společnosti na znalostní ekonomiku a život ve městech vedly k nárůstu civilizačních chorob a jedním z výzkumných záměrů bylo zjistit, jestli by ke zlepšení zdraví obyvatel nemohlo vést jejich opětovné větší vystavení přírodnímu prostředí.

Výsledky byly překvapivé – zjistilo se např., že již po pár hodinách v lese klesá u pokusných osob výrazným způsobem hladina stresových hormonů, stoupá prospěšná aktivita imunitního systému, aktivizuje se parasympatický nervový systém (odpovědný za snižování stresu a relaxaci) atd. Jednou z příčin je fakt, že lidský imunitní systém reaguje na tzv. fytoncidy, chemické látky, které vylučuje do vzduchu většina stromů, keřů a některých dalších rostlin. Slouží jim jako obranný a komunikační prostředek a z určitých evolučních důvodů mu “rozumí” i lidské tělo. Odtud tedy význam “lesní koupele” v těchto prospěšných částicích (tj. ne nutně ve vodě).

Shinrin-yoku se od té doby stalo předmětem dalšího výzkumu a pro své zdravotní přínosy se stalo součástí veřejného zdravotního systému především v asijských zemích.

Více vědeckých dat o lesní terapii.

Těchto užitečných mechanismů však během lesní terapie probíhá více a fyziologická rovina je pouze jednou z nich. S čímž souvisí další častá otázka:

Většina lidí v průběhu života zjistila prospěšnost trávení času v přírodě a občas do ní naštěstí sami vyráží. Přesto, že tím benefitují z fytoncidů, obvykle sami o sobě neprovádí právě ty aktivity, které by jim umožnily se s přírodou spojit mnohem hlouběji a udělat pro své zdraví a štěstí ještě víc. Podobně jako např. jóga nebo zmíněná meditace, je i lesní terapie praxe, nikoliv pouze jednorázová událost. A jako v každé praxi, i tady je možné se postupně zlepšovat, což je užitečné dělat s někým zkušenějším.

V lesní terapii nejde o trenéra nebo učitele, ale o průvodce, protože terapeutem je v tomto případě sám les. Průvodce vám k němu otevírá dveře pozváním k aktivitám pro zpomalení a vnímání přítomného okamžiku všemi smysly, které máte k dispozici (a těch není pouze pět). Dále pak samozřejmě můžete prvky z lesní terapie používat v běžném životě a rozvíjet sami (a je to velmi prospěšné!), ale pokud se v nich chcete dále inspirovat, můžete využít průvodce opakovaně, protože každá lesní terapie je unikátní, i kdyby se odehrávala na stejném místě.