Co je lesní terapie

Součástí prakticky každé lidské kultury je silný význam přírody pro existenci člověka. Lidé byli a jsou na přírodě závislí, ale dokázali s ní také koexistovat tak, aby v ní nacházeli „medicínu“ mnoha druhů, od opravdových léků a potravy přes fyzický a psychologický úkryt až po duchovní rozvoj. Takový vztah byl také v pravém slova smyslu reciproční, protože zahrnoval nejen získávání, ale také péči a vděk.

V současném moderním světě je vztah lidí a přírody silně oddělený a objektivizovaný, postavený buď na získávání zdrojů (surovin nebo „jen“ odpočinku či kulis pro sportovní aktivity), čistě znalostní fascinaci nebo ochraně – tento vztah je však téměř vždy v rovině „my a příroda“, tj. člověk už se sám nevnímá jako její plně rovnocenná součást. Je od ní oddělený nejen pomyslně, ale i fyzicky: zatímco v roce 1800 žila ve městech pouhá tři procenta světové populace, do roku 2050 tento počet dosáhne podle OSN až 68 procent. Zároveň však v sobě stále neseme evoluční dědictví silné závislosti na přírodní medicíně všech druhů.

To má své nepřehlédnutelné důsledky.

Podle statistik Světové zdravotnické organizace trpí na 322 milionů lidí depresí, z toho 53 milionů v Evropě (údaje za rok 2017), což je oproti roku 2005 nárůst o téměř 19 %. Podobná čísla platí například pro úzkostné poruchy. Jedním z faktorů, které souvisí s mentálními onemocněními, je přitom právě život v městském prostředí.

Dalším velkým strašákem moderní civilizace je stres, který WHO nedávno vyhlásila novou světovou epidemií. Chronické a civilizační choroby, spojené se stresem, postihují další stovky milionů lidí.

Obecně jde o takový způsob trávení času v lese či přírodě, který má mnoho zdravotních aj. benefitů – odbourávání stresu, posilování imunitního, kardiovaskulárního a hormonálního systému, vede k hlubokému zklidnění, plnému prožití přítomného okamžiku a stavu „mindlessness“ – spokojeného uvolnění naší pozornosti, které je pravým opakem excitované mysli, přehlcené podněty z moderního světa.

To vše je možné díky využití různých lidských smyslů pro přenesení pozornosti „z hlavy do těla“. Pro tento účel využíváme různé aktivity, které vám otevřou toto oboustranně prospěšné propojení s přírodou. Může jít o zrakový, sluchový, hmatový aj. kontakt a někdy i komunikaci s bytostmi a objekty v lese – konkrétních způsobů těchto propojení je potenciálně nekonečně mnoho a vždy jej přizpůsobujeme aktuálnímu místu, situaci a účastníkům terapie.

Abych lépe popsal lesní terapii, mohu také uvést, co jí není. Rozhodně nejde o fyzické cvičení – za cca tři hodiny urazíme jen velmi krátkou vzdálenost, obvykle pár set metrů. Některé “procházky” se mohou odehrát víceméně na jednom místě. Jde tedy o aktivitu vhodnou i pro osoby se sníženou pohyblivostí, seniory apod.

Nejde také o meditaci, i když některé aktivity lesní terapie mají blízko k praxi všímavosti (mindfulness) – přesto jak jsem popsal výše, výsledný efekt je spíše opačný, místo pozorování vlastního nitra se zaměřujeme na ukotvení ve fyzickém světě přírody. Meditační praxe každopádně není pro žádnou podmínkou.

Tip: Přečtěte si např. reportáž, kterou o mojí lesní terapii vydal server Aktuálně – Žena.cz:

Objímání stromů není pro blázny. Jeden den v lese posílí imunitu na celý měsíc

Je důležité zdůraznit, že lesní terapie není ani např. ezoterická záležitost – jde o vědecky podloženou metodu, jejíž výsledky potvrzuje samostatný výzkum. Její základy stojí na japonské metodě tzv. lesní koupele (Šinrin-joku), které jsou výsledkem vědeckých projektů japonské vlády z 80. let minulého století. Přesun tehdejší společnosti na znalostní ekonomiku a život ve městech vedly k nárůstu civilizačních chorob a jedním z výzkumných záměrů bylo zjistit, jestli by ke zlepšení zdraví obyvatel nemohlo vést jejich opětovné větší vystavení přírodnímu prostředí.

Výsledky byly překvapivé – zjistilo se např., že již po pár hodinách v lese klesá u pokusných osob výrazným způsobem hladina stresových hormonů, stoupá prospěšná aktivita imunitního systému, aktivizuje se parasympatický nervový systém (odpovědný za snižování stresu a relaxaci) atd. Jednou z příčin je fakt, že lidský imunitní systém reaguje na tzv. fytoncidy, chemické látky, které vylučuje do vzduchu většina stromů, keřů a některých dalších rostlin. Slouží jim jako obranný a komunikační prostředek a z určitých evolučních důvodů mu “rozumí” i lidské tělo. Odtud tedy význam “lesní koupele” v těchto prospěšných částicích (tj. ne nutně ve vodě).

Shinrin-yoku se od té doby stalo předmětem dalšího výzkumu a pro své zdravotní přínosy se stalo součástí veřejného zdravotního systému především v asijských zemích.

Více vědeckých dat o lesní terapii.

Těchto užitečných mechanismů však během lesní terapie probíhá více a fyziologická rovina je pouze jednou z nich. S čímž souvisí další častá otázka:

Není tak jednoduché popsat, co různí účastníci během lesní terapie prožívají, ale základní průběh má svoji danou podobu tak, abychom mohli hovořit o lesní terapii s garantovanými benefity pro všechny zúčastněné. Vždy zároveň vycházím z momentální situace – počasí, složení a energie skupiny, z nabídky okolního lesa nebo toho, co se právě odehrává mezi námi a více-než-lidským světem. Každá lesní terapie je tak do značné míry unikátní a podobná zároveň, což je mimochodem vzorec, který funguje v přírodě univerzálně, např. u tvarů listů.

Typická délka lesní terapie jsou cca 3 hodiny, někdy více či méně podle míry komfortu, tj. obvykle teploty a počasí. Na úvod vás vždy seznámím s místem, kde se nacházíme a během krátké chůze na místo řeknu něco o kořenech lesní terapie na principech šinrin-joku a co všechno si z ní vyzkoušíme, a byste měli představu, co nás všechno čeká.

Následuje obvykle sdílení ve formě krátkého představení se jednotlivých účastníků nebo jejich aktuálního pocitu či příběhu, ke kterému je pozvu. Sdílení probíhá ve formě poradního kruhu a není nijak velké, slouží spíš k sebe-reflexi toho, s čím do lesa přicházíme a jak se cítíme. Jde také o pozvání, což znamená, že sdílet nemusíte nebo můžete pouze to, co sami chcete.

Pro účely úvodního ponoření a propojení s daným místem projdeme specifickou smyslovou meditací, kdy u více různých smyslů (obvykle více než základních pěti) prozkoumáme co vnímáme a jak se u toho cítíme. Jde zároveň o nástroj, který lze dobře převzít do našich běžných aktivit v přírodě, chceme-li se více uvolnit a zpřítomnit.

Poté pokračujeme sérií takzvaných pozvánek ke spojení s lesem. Pozvání mají otevřenou a svobodnou podobu, takže se nijak nehodnotíme, neusilujeme o jejich konkrétní pojetí ani výsledný prožitek, cílem je spíše maximální uvolnění a spontaneita v tom, co cítíme, že nám bude v danou chvíli nejvíc ku prospěchu. Pozvání směřují k otevření smyslů, k prohloubení naší vnímavosti a reflexi našich vnitřních pocitů v zrcadlech okolní přírody. Vše necháváme plynout jak přichází, čas ztrácí ostré hranice (o dohled nad průběhem a jednotlivými předěly se starám já jako průvodce) a naším hlavním cílem je hluboké zpomalení a prožívání přítomnosti.

Vše zakončujeme závěrečným čajovým rituálem, kdy přijímáme poslední dary lesa a také mu něco vracíme pro prohloubení vzájemného vztahu i pro to, abychom z lesa mohli odejít s tím, že co jsme zde prožili, je pro nás léčivým způsobem integrováno. Výstupním prahem je pro nás návrat na místo, odkud jsme procházku začínali a kde se také loučíme.

Jako u jiných vědomých procesů, i u lesní terapie většina zásadních prožitků probíhá spíše vnitřně, avšak výhodou je možnost sdílení některých aspektů se zbytkem skupiny. Svoji míru blízkosti s ostatními si však po celou dobu volíte sami – je na vás, jestli budete pozvání provádět sami, nebo se budete držet v blízkosti někoho jiného.

Získané zkušenosti můžete také převést do své obvyklé praxe pohybu a pobytu v přírodě a různá pozvání pak využívat např. při procházkách v lese. Účastníkům se také snažím předat praktické tipy a rady, jak využívat kontakt s přírodou pro vlastní sebe-léčbu i rozvoj.

Většina lidí v průběhu života zjistila prospěšnost trávení času v přírodě a občas do ní naštěstí sami vyráží. Přesto, že tím benefitují z fytoncidů, obvykle sami o sobě neprovádí právě ty aktivity, které by jim umožnily se s přírodou spojit mnohem hlouběji a udělat pro své zdraví a štěstí ještě víc. Podobně jako např. jóga nebo zmíněná meditace, je i lesní terapie praxe, nikoliv pouze jednorázová událost. A jako v každé praxi, i tady je možné se postupně zlepšovat, což je užitečné dělat s někým zkušenějším.

V lesní terapii nejde o trenéra nebo učitele, ale o průvodce, protože terapeutem je v tomto případě sám les. Průvodce vám k němu otevírá dveře pozváním k aktivitám pro zpomalení a vnímání přítomného okamžiku všemi smysly, které máte k dispozici (a těch není pouze pět). Dále pak samozřejmě můžete prvky z lesní terapie používat v běžném životě a rozvíjet sami (a je to velmi prospěšné!), ale pokud se v nich chcete dále inspirovat, můžete využít průvodce opakovaně, protože každá lesní terapie je unikátní, i kdyby se odehrávala na stejném místě.